A pak padlo rozhodnutí

Léto  2017. Dva měsíce jsme strávily v Kielu, dějišti srpnového mistrovství Evropy. Po zdařeném závodě Kieler Woche a dalším tréninku jsme měly velkou motivaci pokračovat v dobrých výsledcích. Ty se bohužel nedostavily, a proto pro nás bylo Mistrovství Evropy docela frustrujícím závodem. Ale musely jsme sebrat veškerou zbylou sílu a koncentrovat se na Test Event v Dánsku. Už toho na nás ale bylo hodně, a Dominiku během prvního tréninku v Dánsku smetla vlna a noha jí zůstala ve strepu. Následovala návštěva nemocnice a balení lodě. Naštěstí to nebylo zlomené, jenom jemné trhlinky na vazech v kotníku. Rekonvalescence byla o to zdlouhavější. V průběhu nucené přestávky jsme se rozhodly zhodnotit sezónu. A vzešlo z toho jediné. Chceme se pokusit o kvalifikaci na OH v Tokiu 2020.

Začít olympijskou kampaň bylo v našich životech důležitým rozhodnutím, a taky obrovským závazkem. Věděly jsme, že se musíme dostat do národního reprezentačního družstva, Domča musí získat české občanství, a hlavně vše dělat promyšleně a na 100%.

V září jsme se vrhly na intenzivní tréninky v Itálii. Začátkem listopadu nás ale zastavil nedostatek financí a Domčina stále nedohojená noha. Když jsme nemohly být na vodě, bylo potřeba pracovat na suchu. A tak začala fáze kondičních kempů v Health and Performance, shánění sponzorů a všech možných papírů, aby se Domča mohla stát českou občankou. V listopadu jsme byly zařazené do reprezentačního družstva Českého svazu jachtingu a taky se nám povedlo získat první partnery. Dostaly jsme se o krůček blíže k našemu cíli.

S & D